eliza.bloguje

Odkaz na článek : Konec Evropské Unie

Velmi zajímavé čtení.

Nedovedu se vžít do myšlenek lidí, kterým voda sebrala všechno. Vzpomínky, peníze, snahu, práci, vše co měli ve svých bytech, domečcích, zahrádkách, vše čemu obětovali své nejlepší roky svého života. Jejich nábytek, fotografie, dárečky, dřina, vše je pryč.  Již nikdy nebudou usínat s pocitem klidu, že i když se budou hodně snažit , že i když se zadluží do konce svého života, a znovu to vše dávat do pořádku, že už nikdy to nebude jako před tím. Před tím!!! Ale před čím???

Někdy kolem roku 1900 byl vypracován návrh protipovodňových opatření kolem Liberce. V první polovině minulého století byly z tohoto návrhu realizovány 4 stavby, retenční nádrže, Sečská přehrada. Na tu jednu poslední mělo zbýt místo  peníze a síly v té druhé polovině  toho století. Ale nic.  Od té doby nic. Jak je možné že dříve se našly peníze, neházely se klacky pod nohy s různými vyhláškami a vyjímkami. Dovedli se domluvit finančníci, plánovači, ekonomové, ochránci přírody. Teď se  řeší projekty přecházení žabiček přes silnici, porcování medvědů pro své zájmové kluby, návštěvy a exkurse kolegů v Japonsku či Ohňové zemi ,aby tam  načerpali co nejvíce zkušeností při řešení jejich problémů, které by mohli tady využít. Jak je možné, že už tu nežije nikdo, kdo myslí selským rozumem, kdo si jako prioritu  vytýčí vládu věcí veřejných. 

Soustava nádrží na severu Čech  tento týden zabránila nejhoršímu. Čemu nejhoršímu, co nás ještě čeká. Když nikdo neplánuje nic pro lidi, obyčejné lidi, kteří pak na své problémy, jak přežít, zůstanou ve své podstatě naprosto sami. A nejen na Liberecku. Všude.  Projektují se megalomanské stavby, meliorace polí nedopustí, aby se voda vsákla do polí, ale naopak jako by se jí přikázalo, aby smetla všechny ty domečky, zahrady, kudyma ji vlastně donutili plynout. Pozemky pro stavbu lidských obydlí jsou v hodně případech právě tam, kde byla zátopová oblast.

Voda je strašný živel oheň taky, ale připadá mi že voda je snad ještě horší. Před tou se nikam utéct nedá. Ta má strašnou sílu, a dovede zničit vše, co se ji postaví do cesty. Vše, i myšlenky na klidný život, které se dříve rojily  v hlavě.

Po mnoha potížích, které nás letos provázejí snad i na moji zahradu přišel čas  a jaro ( nebo snad už i léto??) dává o sobě vědět. Sice jsme bez vody, bez elektřiny, ale kytkám to nějak moc zatím !! nevadí.

Myslím , že asi na delší dobu utichnou  řeči o globálním oteplování. Tedy alespoň dle mých poznatků, tak už čtyři měsíce je mi pořádně zima. Sníh už nemáme kam dávat, naposledy, když jsme si mnuli ruce, že to tak krásně uschlo, tak dneska dalších 10 cm. Je to už k zblááznění, hlavně pro městského člověka,. A tak jsme se stali  v této zimě tak trochu polárníky.

Hodně zdraví, pohody, trošku více peněz, štěstí a spokojenosti a lásky. Tentokrát ze zasněžené Prahy.

 

Nevím vlastně zda až tak legrační opravdu je. Ale v každém případě je u nás jiný, nežli bylo zvykem. Předešlé roky , tak to jsem měla dárečky už někdy v září pro všechny nakoupené, v listopadu napečeno a uklizeno. Letos, možná že i tou kirizí, je to vše trochu jinak. Všichni doma mně stále utvrzují, že žádné dárky nechtějí, a že ani oni žádné pro nikoho nemají. )Dobře , vyřízeno.

Cukroví ať nepeču, že to pak nikdo nechce, anobrž nechce nikdo ztloustnout, a děti že se tím akorát zbytečně přecpou.)Dobře vyřízeno.

Na vánoce se každý někam rozjede, a tak ať s každým počítáme max. tak jeden den, a tak nemám vyvařovat.)Dobře , vyřízeno.

No tak mi vlastně zbyl už jenom ten úklid, a ten už mám ( také díky všude novým oknům jednoduše) proveden. )Takže dobře, vyřízeno.

Tak mám ty letošní svátky takové nějaké v klídku, snad, a dokonce se sněhem. No to si ani nedovedu představit. Tak čekám na pohádky, romantiku, a nějakou tu laskominku dle své chuti. Ať si všichni hubnou a odříkají, já si to udělám pro sebe. DOBŘE? VYŘÍZENO!

Tak to jsem zvědavá na ty naše netypické vánoce.

PS. Ještě mi bylo dáno na vědomí, že mají zájem spíše o zážitky, to nevyžaduje skladování, nikde to pak nepřekáží, není to nikomu ani velké ani barva není špatná, tak dobrá, zapracuji na tom.

A hned jsem to také takto pojala. Vyhrála jsem u jedné agentury návštěvu kosmetického ústavu a kadeřníka. A HOLA! Povídám si, to bude pro někoho zážitek jak hrom ( hlavně že ne pro mne!!)

Další jsem vymyslela vonění, to přeci nikde nepřekáží, vím co se jim líbí, o skladovatelnosti se ani nedá hovořit, a je to, a basta.

Pak mám lístky do divadla. To bylo sice náročné, protože mnou zakoupené lupeny na KUDYKAM zrovna ten vybraný termín pan Horáček zrušil. Tak má smůlu on, já sice musela znovu vybírat, a cestovat,ale už to mám v kapse ( snad neonemocní hlavní představitel)

A pro vnoučata, to se nemusím bát, že ta by si stěžovala. Budou mít přesně to, o co si napsala k Ježíšku. Tam přeci nemohu zklamat.

Snad právě proto, že je prosinec, tak se mi některé pokojovky rozvily do krásy. Asi se mi chtějí odvděčit za letní výlet do zahrady, kde pod stromy přečkaly horké počasí. Náramně jim to prospělo, a teď je v pokoji jako v zahradnictví. Snad jenom přemýšlím, kam s kamélií, když má tak krásně narašeno, a ta teplý pokoj nemiluje. Tak ta zatím je stále na terase, ale uvidíme, jak se mi to podaří vyřešit.

Tentokrát v krásných podzimních barvách. Myslím, že k podzimu, jak krásně čaruje, a zadarmo, není ani co více dodávat. Takže to můžete vzít jako můj tip pro vás na výlet.

Tento rok , ale začalo to už i trochu dříve, byl  u nás jakoby prokletý. Nemoci, zdravotní potíže všeho druhu, a k tomu stále nejasnější diagnozy ze stran lékařů.

Jeden problém střídá druhý. Stále nekončící vyčerpanost, kožní problémy, zažívací potíže, tlak, bolesti končetin, problémy se spaním.. Stále dokola a jakoby bez možnosti správného konečného pojmenování. Množství vyšetření a  když u jednoho problémy trochu ustoupí, u dalšího zase jakoby začnou. Z výsledků různých vyšetření nejsou moudří ani lékaři, ani my. Prostě takový kolotoč.

Takto vypadala dnes, 15.10.2009 v 10:00 cesta do Průhonic u Prahy.

Jeli sme na chatu, dohonit agrotechnické lhůty, neboť jsme to poslední dobou jaksi nestíhali. A tak spěcháme, všeho necháme. Průhonice jsou hned vlevo, snad nějaké tři kilometry.

Tak by se to dalo vše shrnout, při poslechu písní v přednesu skupiny Il Divo.

Naše skvělá budoucnost =klikni na odkaz a zhrozíš se!!!!

Kam se budou hrabat za námi Islanďané!! Zní to   jako žalm za naši rebubliku!

K tomu už není co jiného říct, nežli to, že se stydím za to, kde musím žít! Nikdy jsem si nemyslela, že takovouto myšlenku budu muset v hlavě zvažovat! Jak je to možné, když já pracuji i 10 hodin denně, platím řádně co mám platit, vychovávám ke slušnosti mé vnuky, starám se o staré rodiče, plním si všechny moje povinnosti, že někdo jiný takto šeredně rozhoduje o naší hrozné budoucnosti!!

Dříve jsem jezdila na hory hlavně na lyže. Po projeté " cestě přátelství" po kostrči už raději jenom chodím, a ještě především  v létě. A že je pozdní léto k takovýmto procházkám jako stvořené, to jsme si právě minulý týden dokázali. Nebudu popisovat známé výhledy a strmé výšlapy, kudy jsme se plazili. Jsou natolik vešlé v paměť ostatních, že jenom tiše přilložím pár snímečků a snad ještě nalákám k tůrám i Vás. A že jsme opravdu ušli těch našich předpokládaných 100 km, tak tomu snad uvěříte, i když nejčilejší po všech těch trasách byl nakonec čtyřletý vnuk! Jsme už za zenitem, v té jeho čilosti se s ním  už měřit naprosto nemohu. Ale není to o rychlosti, je to o nádherném pocitu, který jsme si celý týden plně užívali.

Demografie  , jako slovo mnoha lidem moc neřekne. Začnu tedy jinak, kultura národa, jeho zvyky, náboženství, osídlení dané krajiny jistou kulturou. Ano, o tom chci mluvit. Co nás čeká v budoucnu? V jakém státě budou žít naše děti, naši vnuci?  Osídlování evropských zemí přistěhovalci z muslimských zemí, bude mít zničující následky na naši kulturu, na vše evropské, na tradice, složení obyvatel. Prostě Evropa jak ji známe nyní, tak  taková zanedlouho zmizí. Stane se z ní pouze depandance  osídlenců z arabských a asijských zemí.

A je to pouze výsledek lenosti v našich postelích, pohodlnosti mít více dětí, a starat se vícečlenou rodinu.  Ne tak je tomu v muslimských zemích. Tam je žena předurčena k plození dětí, a poslouchat. A dlouho to nebude trvat, kdy už  pocítíme následky tohoto náboženství i u nás.

Muslimové na to jdou takticky, nebudou již muset používat násilí, terorismus, dýky a meče. Stačí více zabojovat v posteli. Není vám to jasné, ani do teď jste nepochopili o čem mluvím?

Tak už je na čase si pustit video, a začít počítat a jenom poslouchat fakta.

Jinde mi bylo připomenuto, kterak jejich ratolesti cvičí s nervy rodičů , když se doma objeví s notýsky plnými poznámek. Jelikož letos půjde poprvé do první třídy už můj třetí vnuk, ( vnučka už je v šestce, a to je o ničem, tam snad nebyl ještě vůbec žádný zádrhel),  zamyslela jsem se, jak si jeho rodiče užijí asi s ním? Protože právě jemu čerti moc pomáhat nemusí.

Pamatuji, že můj bráška nosil do školy spoustu autíček, že na konci roku jich nesla mamka domů celou síťovku, protože mu byla sebrána, že si pod lavicí hrál. Druhý bráška při ukončení jednoho pololetí nechtěl jít přímo ze školy domů, a vzal to raději pořádným obloukem. Mamka se vydala asi po pěti hodinách okruh prohledat, a pak jej celou tu cestu vedla domů za ucho, a děti se mohly potrhat smíchy, když to viděly.

Moje dcery z tohoto pohledu byly naprostá neviňátka. Mladší byla "za školou" pouze tehdy, a to ještě za odpolední gymnastikou, protože právě přijela pouť. Tenkrát to spolužačky sveřepě zatloukaly, ale prasklo to, protože babička měla okna právě na kolotoč, a tak se nám svěřila, že tam kouká z balkonu, jak se tam už třetí den stále točí holčička, která byla té naší náramně podobná. No a bylo vymalováno.

Starší dcera snad neměla ani takovýto přestupek, jenom se nám paní učitelka svěřila, že když šli se třídou na hokejový zápas, tak to že si nemusí s sebou brát povinnou školní četbu, to že nevyžadovala. Mně spadla brada ( manžel býval aktivní hokejista, takže zápasů s jeho účinkováním jsem shlédla bezpočet), ale nedovedla jsem si představit, kdy si to tam pročítá. Tak jsem se jí otázala a ona : No mami, to je taková nuda, že jsem si s sebou vzala raději básničky, abych z toho času alespoň něco měla. Ještě že to neslyšel její taťka, jak by asi odpověděl, to netuším!

Za velmi zábavné si vzpomínám výuku diktátů u nás , a tím hlavně vybraných slov. Občas , že jim dám nějaký diktátek. No bylo už dost pozdě večer, člověk toho měl za celý den dost, a tak jsem u toho usínala hlavně já. Vždy po druhé větě mi už hlava klimbala o stůl, a tak myšlenky, které mně v té souvislosti napadaly, a měly obsahovat co nejvíce vybraných slov, tak to byly naprosté perly.  Bylo to něco na způsob že: Vysuté lanovky napíchnuté na vidličky visely nad vysokými stromy..... atd.

Poznámky dcer byly chaboučkým odvárkem těch, co nosívali moji bratři. Snad jenom moje omluvenky typu ( při ranním zaspání) : Neshoda s časem ( zastavil se nám prostě budík!), vzbudily úsměv spíše na tváři paní učitelky. Nic hodnotnějšího se v dívčích žákajdách nenacházelo.

No byly to vlastně zlaté časy. Až na jednu třídní schůzku.

Tatínek mých děvčat byl na třídní schůzce jednou, na gymplu. Chodily obě na stejný, takže ve stejný den měly obě schůzky. Nevěděl kam má jít ( já byla ve špitále). Když už to zjistil, bylo půl doby schůzek pryč. Vešel do jedné třídy, a že prý nechtěl rušit, tak nehledal místo někde uprostřed a sedl si na odpadkový koš u dveří. Za malou chvilku se koš pod ním rozpadl a on se rozplácl na zemi . Tak se zvedl a raději rychle vypadl ven. Šel do třídy té druhé. Vešel také uprostřed jednání. Uviděl uprostřed kamaráda a začal na něj povykovat. Třídní ho vykázala ze třídy. Obě kantrorky to druhý den dcerám vyčetly. Už nikdy ani nevěděl, kdy  třídní schůzky jsou, nechtěly jsme mít další ostudu a případné zhoršení prospěchu děvčat. Raději si vystudovaly už pak samy , bez jeho pomoci. Prakticky ani nezaregistroval, že už mají odmaturováno.

Tak teď začíná zase éra klukovských docházek do školy. ( Mám tři vnuky). Tak se začínám morálně připravovat na to, co se asi objeví v jejich notýskách. Prostě nemám na kluky patřičnou praxi a otrkanost, tak uvidíme.

byly dalším zastavením na naší dovolené. Není divu, že Chorvatsko právě tuto krajinu navrhlo na přijetí do novodobých přírodních divů světa, o kterých se právě v současné době rozhoduje.  Naštěstí nedávné válečné konflikty  v této oblasti nijak nepoškodily tuto jedinečnou přírodní rezervaci, kterou vám při cestě do Chorvatska stoprocentně doporučuji navštívit. Není to ale procházka na nějakou hodinku, chce si to vyčlenit trošku delší čas na návštěvu, takže je třeba při cestě s tím počítat. Je možno také v nejbližším okolí přespat. Při návštěvě se pak můžete rozhodnout pro jednu z mnoha variant velikosti procházky. Každá z naplánovaných tras obsahuje nejprve cestu kloubovým autobusem, poté jdete určitý úsek pěšky dle trasy, kterou jste si vybrali a zpět se dostanete lodí.

Ještě koncem června, abychom se vyhnuli dovolenkovému šílenství na silnicích směrem na jih, jsme v poklidu odjeli  směr Jadran. Plánovaná jednodenní zastávka v termálních lázních uprostřed cesty, nás zavedla do maďarského Sárváru. A že jsme si to užili, po počasí , které bylo do té doby tady, to si piště. Asi 10 bazénů s různou teplotou vody nás nenechalo ani chvilku lelkovat. Stále jsme nějakou tu teplotu museli ozkušovat a zase do studené a pak do vařící. Prostě nádhera.

Dostala jsem onehdy recept. Naprosto jsem tomu nevěřila, a když nevěřím, tak ozkusím. Je pravda, že jsem jej trošku přizpůsobila našim chutím, asi takovéto knedlíky máme u nás rádi. Nepotřebujete žádnou směs na knedlíky z prášku, nepotřebujete mít po ruce droždí ani sodovku, a nepotýkáte se ani s nedostatkem času. Hotové houskové knedlíky z polotovarů nemáme rádi, to je taková bezchuťová  nic neříkající hmota. Máme rádi  pravý houskový knedlík, který se hodí ke knedlo-vepřo-zelu, kachničce, husičce,  a já jsem  jej udělala se špenátem a vepřovými medailonky.

Co jediné k tomu musíte mít je mikrovnná trouba, a nějakou  NEKOVOVOU  nádobu !!!, vhodnou k uvaření knedlíků.  Může to být třeba porcelánová, skleněná mísa, bábovka, hřbet,  já jsem měla doma kameninovou formu na bábovku, a tak nezbývá už nic jiného, nežli začít.

 Vaše Dovolená snů   může být ve spojitosti s vlakem : Pýcha Afriky. Jak se blíží  termín vaší plánované dovolené, nemusí se jednat  jenom o cestu na sever lodí, může se stát  i nádherným zážitkem na jih zeměkoule. Ale asi by to nemohlo být myšleno s našimi vlakovými soupravami, a z našich nádraží, ale takovými vlaky , jaké jezdí v těch nejvzdálenějších zemích Jižní Afriky.

 

 

Trasa vlaku obsahuje převážně jižní část Afriky. Nezapomenutelná cesta vás zavede do Zimbabwe, Národními parky  Kruger a Victoriiny vodopády. Navštívíte rezervaci Okavango, Svazijsko , Namibií, Pretorii, Kapské Městeo. Můžete si vybrat i jenom jednotlivé trasy, část absolvovat letecky, ceník, data, a vše potřebné, naleznete v odkaze na web stránku výše.